SVOBODNÁ MÉDIA

George Orwell: „Mluvit pravdu v čase všeobecného klamu je revoluční čin.“

Jak se mainstreamová a veřejnoprávní média mýlila

Demokracie závisí na informovaném rozhodování občanů. Pro efektivní a vědomé rozhodování je klíčové mít přístup k informacím. Z toho důvodu je svobodný přístup k informacím zakotven v Ústavě.

V posledních letech však světové události, jako je migrační krize, brexit, green deal, účinnost experimentálních vakcín proti COVID-19, konflikt na Ukrajině a další, odhalily, že tzv. „dezinformační weby a dezoláti“ poskytovali přesnější informace, než tradiční mainstreamová a veřejnoprávní média a takzvaní factcheckeři.

Svobodná média

Svobodná média nevnucují lidem jediný správný pohled na svět, nedehonestující jinak smýšlející, informují o událostech z různých úhlů pohledu a dávají člověku svobodu udělat si svůj vlastní názor.

Klíčem pro výběr níže uvedených svobodných médií nebylo zjištění, jestli se někdy dopustila nepřesností (těch se dopouští každé médium), ale fakt, že dala prostor názorům a informacím, které byly ve své době označovány za dezinformace a nakonec se ukázaly jako pravdivé.

Zpravodajské portály, podcasty, nezávislí novináři, blogeři…

Robin Čumpelík

Jana Bobošíková a Hana Lipovská

Daniel Sterzik

Nové náboženství “Dezinfománie”

Markéta Šichtařová: Termín dezinformace je dost pochybný. Ta idea, co je to dezinformace, je postavena na tom, že správné jsou poslední poznatky vědy, ale vědecká metoda spočívá v tom, že je nutné stávající poznání neustále zpochybňovat, protože když ho nezpochybňujeme, tak se nerozvíjí a neposouvá se dál. V každý okamžik je aktuální úroveň poznání nedokonalá a pouze tím, že ji zpochybňujeme, se můžeme posunout k poznání novému. To znamená, že každá úroveň znalostí se postupně stává dezinformací. Už proto je dezinfomační koncept principiálně špatný.“

Mediokracie ohrožuje demokracii

V prostředí ostrakizace lidí s odlišnými názory a nadužívání pojmu dezinformace nemůže dobře fungovat svobodná diskuse a tudíž ani parlamentní demokracie, když legitimní kritika migrace, genderismu, green dealu apod. je předem označena za extremismus a v rámci autocenzury je vyškrtnuta z veřejné diskuse a programů politických stran, které nechtějí být vláčeni v médiích a výročních zprávách Ministerstva vnitra. Nežijeme v demokracii, ale v mediokracii, kde se politici nebojí občanů, nýbrž médií hlavního proudu.
Přejít nahoru